cz      uk                                                                                                                              Eva Vošmiková, Havlíčkova 766, 267 51 Zdice, tel. +420 604 440 218, e-mail: artemisterra@seznam.cz
flash
Chovatelské potřeby
Potřebujete krmivo pro psy
nebo kočky? Vodítka, obojky
a vůbec potřeby pro Vaše miláčky ?

více zde ››
Více zde ››

Artemis terra
Chovatelske potreby
www.weimaranerpedigrees.com
chrti v nouzi
ZBK Liberec
Enny - život a skutky

Pro každého z nás je právě ten jeho chlupáč ze všech nejúžasnější. Jistě se ale také můžeme shodnout na tom, že i v psím světě najdeme ty pravé osobnosti, které vynikají tak nějak víc. A právě jednou z nich byla fenka výmarského ohaře Vanda Anisok.

Dá se říct, že Enny, jak znělo její domácké jméno, měla svou budoucnost nalajnovanou už ve chvíli, kdy ji poprvé její panička Eva Vošmiková držela v náručí. „Věděla jsem od začátku, že chci psa pro práci, a s tím jsem si i vybírala plemeno a chovatelskou stanici." Těžko ale mohla tenkrát tušit, jak moc výjimečnou fenku si domů odváží a kam až je společné kroky dovedou. Nepředbíhejme však.

Jak se na správného ohaře sluší i Ennina pracovní kariéra se dotkla loveckého výcviku. Ostatně pro uznání chovnosti jsou lovecké zkoušky u ohařů povinné, a tak vlastně nebylo nad čím dumat. Odchovat někdy štěňátka Eva chtěla. „Já jsem si k loveckému výcviku vlastně jen odběhla. V té době už jsem se věnovala záchranařině, ale byla jsem zvědavá, o čem ta myslivost vlastně je. Takže jsme tenkrát jeli ze záchranářského tábora hned na tábor pro výmary, kde se Enny poprvé setkala se skutečnou zvěří." A vrozené vlohy nezapřela. Mladé šedivé slečně šlo všechno tak nějak samo. O týden později složila podzimní zkoušky v první ceně. „Zjednodušeně se dá říct, že je složila na výbornou, stejně jako všechny další lovecké zkoušky, kterých se zúčastnila," vysvětluje termín z myslivosti Eva. A myslivci této sympatické dvojici celkem fandili. Jenže Eva stále upřednostňovala záchranářský výcvik: „Chtěla jsem zkrátka dělat něco, co má opravdu smysl."

Lovec zapomněl na zvěř

Lovecký a záchranářský výcvik zároveň? Je to vůbec možné? Doporučit se to rozhodně nedá. Na to přišla velmi záhy i Eva sama. Záchranářský pes musí být k jakékoli zvěři naprosto lhostejný. Nutně tak musela nastat chvíle, kdy udělala za slibně se rozvíjející loveckou kariérou tlustou čáru a potlačit ve své feně to, co do této doby vlastně podporovala. Enna s tím ale naštěstí problém neměla. Rychle pochopila, že její poslání je od této chvíle úplně jinde, a veškerou svou pozornost soustředila na hledání zavalených lidí v sutinách. Na své konto si připisovala jednu úspěšně složenou zkoušku za druhou a postupně se prosazovala i v plošném vyhledávání, tedy hledání lidí ztracených v terénu, při kterém je absolutní netečnost ke zvěři opravdu nezbytná.

foto To byl ale pořád jenom sport a Eva stále hledala ve své práci hlubší smysl. Body a poháry ze závodů jí moc neříkaly. Její další plány se tak daly snadno předvídat. Takzvané atesty Ministerstva vnitra v plošném vyhledání na sebe nenechaly dlouho čekat. Eva s Enny se tak zařadily mezi ty kynologické týmy, které mohly být kdykoli povolány k ostrému zásahu. Poprvé se tak stalo, když se ztratil houbař v oblasti Kokořínska. „Pročesávali jsme tenkrát les celý den. Byl sice červenec, ale počasí strašné. Lilo jako z konve. Všichni jsme měli dost. Enny hned poznala, že tady už opravdu o něco jde, a na její práci to bylo poznat. Hledala do posledních sil, neulevovala si, vydala tam ze sebe všechno," vzpomíná na první zkoušku ohněm Eva a na moment, kdy si plně uvědomila, že se na svoji šedou parťačku může stoprocentně spolehnout.





Poslední akci zahájila sama

foto Jak bylo řečeno, Enny zpočátku pracovala hlavně v sutinách. Ani na ně pochopitelně nezanevřela a brzy splnila i atest s touto specializací. Když se před dvěma lety v pražské Soukenické ulici zřítily stropy právě opravovaného domu, Enny byla jedním z těch psů, kteří pomáhali najít hasičům zavalené dělníky. „Tady to byl opačný extrém. O žádném dlouhém hledání se hovořit nedá. Každý pes mohl do terénu jen na chvilku a zase ven. Neustále hrozilo další zřícení domu a bezpečnost musí být vždycky na prvním místě." Celkem byla výmarka v ostré akci šestkrát. A tu poslední, tu si dokonce „svolala" ona sama. „V domě, ve kterém bydlím, označila sousední byt. Nejprve jsem tomu nevěnovala moc pozornost, nenapadlo mě, že by se mohlo něco dít, ale když jsme šly kolem pří dalším věnčení, chovala se stále stejně urputně." A úplně stejně se chovala i Ennina dcera Airra, kterou si Eva nechala z prvního vrhu a rovněž ji dnes můžeme najít v registru Ministerstva vnitra coby atestovaného záchranářského psa. „Přítel tedy zavolal na policii, hlídka byt otevřela a uvnitř našla mrtvou paní. " Enny zkrátka brala svou práci vážně. Dokázala, že i lovecký pes může mít v záchranářském výcviku obrovský potenciál. „Ze začátku to ale nebylo snadné. U některých myslivců jsme se s pochopením nesetkali. Záchranáři zas nejdřív nevěřili, že mi ohař s loveckými zkouškami neuteče v lese za zvěří." To už je ale dávno. Karta se časem obrátila a na jedné z klubových výstav byla Enny od rozhodčího veřejně vyzdvižena a dána jako příklad, kterým směrem se dá s výmarským ohařem také jít. A to si rozhodně zasloužila. Nejenom, že ona sama pracovala s obrovským elánem, ale své geny předávala dál. Navíc její dva potomci z prvního vrhu, Airra a Atrey, se stali taktéž úspěšnými záchranářskými psy. Ostatně Atreye čtenáři Psích kusů znají. Právě o něm a jeho peripetiích po uštknutí zmijí jste si mohli přečíst v čísle 09/2010.



Chytrý zloděj

foto Abychom ale nemluvili jen o práci. Psí život přeci musí být i zábava a smysl pro humor, ten Enny rozhodně nechyběl. „Byla hrozně žravá. Celý její život jsem marně bojovala s tím, aby nesbírala odpadky nebo nekradla lidem jídlo z pokojů. Často díky tomu vznikaly dost komické situace. Věděla, že jídlo vzít nesmí, a tak klidně ukradla celý batoh a utíkala s ním za mnou. Spoustě lidí to přišlo vtipné, a tak jí tu svačinu, kterou měli uvnitř, dali. Enny se díky tomu pochopitelně utvrdila v tom, že dělá správně, a kradla vesele dál," vzpomíná Eva na její kulišárny, „Jindy zas přiběhla s víkem odpadkového koše navlečeným na krku a v tlamě držela obal od salámu." Jenže nic netrvá věčně, a tak se v polovině léta stalo to, co jednou čeká každého z nás. Enny ve svých necelých dvanácti letech odešla do psího nebe. Rázem jsme tak my všichni přišli o jednoho z nejlepších záchranářských psů u nás a Eva o svou dlouholetou parfačku, na kterou nikdy nezapomene. „Ennuška nikdy neměla vážné zdravotní problémy a práci se věnovala prakticky do svých posledních dní. Ke stáří jsem se ji samozřejmě snažila šetřit, navíc pracuji na veterině, takže byla i pod častým lékařským dohledem, ale ona o to nestála. Když jí třeba při loňském Mistrovství republiky složek integrovaného záchranného systému nevystačily při hledání síly na pořádné vyštěkání osoby, prostě si pro mě došla, k nalezené osobě mě dovedla a než jsem stačila jakkoli zareagovat, hledala další."

■Text: Petra Bínová
■Foto: P. Bínová a M. Tříska

Článek vyšel v časopise Psí kusy, č.11/2011
› Novinky   › Artemis Terra   › Výmarský ohař   › Vše o štěněti   › Co vědět o psech   › Výcvik a výstavy   › Galerie   › Kontakt   › Odkazy   › Sitemap               Created by Jindřich Nečas | Design by Jindřich Nečas 2008

odrazka Výmarský ohař patří mezi nejstarší plemeno kontinentálních ohařů. Jeho původ nebyl nikdy zcela objasněn. Historické prameny uvádějí několik teorií o vývoji plemene. Všechny se opírají o důkazy v podobě fyziognomie a vlastností předků a současného psa, či jeho vloh pro určitý typ práce. Teorie se hodně liší a mnohdy si i odporují. Žádnou z nich nemůžeme považovat za plně ověřitelnou.

Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes. Pracovní pes, s hezkou formou, silný, se silně vyvinutou muskulaturou. Pohlaví psa resp. feny má být jasně vyjádřenou.

Mnohostranný, snadno ovladatelný lovecký pes, s vyrovnanou povahou a vášní pro lovecké upotřebení, se systematickým a vytrvalým vyhledáváním, nikoli však nadmíru temperamentní. Čich pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou a kořistnický, též ostražitý, ne však agresivní. Spolehlivý ve vystavování a při práci ve vodě. Pozoruhodná tendence k práci po střelbě.